NEVÍM a NEJISTOTA jsou rodní sourozenci Obavy a Strachu. Proč je vlastně NEVÍM tak hluboce spjato s Obavou? A je NEJISTOTA reakcí na NEVÍM při otázce na budoucnost? A co když by to mohlo být jinak?

Vzpomeneme-li si na školu, pak NEVÍM bylo vždy spjato se špatným ohodnocením. „Nevíš? – Tak dneska za 5“.  A vy jste si říkali „Tak to bude doma zase průšvih!“ Na vysoké při zkoušce? „Nevíte? – tak si to dostudujte a přijďte zas...“. Nebo v práci – zkuste říct šéfovi „NEVÍM“. A zkuste říct partnerovi/partnerce „NEVÍM“ na otázku „Máš mě ještě vůbec rád?“ Zkrátka „NEVÍM“ je spojeno s průšvihem ať jde o co jde.

Vědomí toho, že něco NEVÍME nás ochromuje, brzdí, vyvolává obavy a strach. A NEVÍM ve vztahu k budoucnosti je NEJISTOTA. NEJISTOTA je pocit, který vyvolává úzkost, obavy a při dlouhodobém působení i depresi. Říká se, že strach z neznámého či nepředvídatelného je ze všech strachů ten největší. Pokud nemáme nad událostmi kontrolu, nemůžeme-li je ovlivnit, když NEVÍME, co přijde a na co se připravit, dostaví se pocit vážného ohrožení. Potřebu jistoty, předvídatelnosti, schopnost mít nad věcmi a událostmi kontrolu máme hluboko v sobě.

Snad proto jsme tak fascinováni informacemi. Žijeme v době informační. Máme spousty vyhledávačů na internetu, a dokonce již umělou inteligenci, a to vše nám pomáhá vyhledat informaci během mžiku. Nikdy jindy v historii jsme neměli přístup k tolika informacím. Takže bychom měli mít problém s NEVÍM vyřešen! Řekl bych, že není. Dokonce je to ještě horší. Všude kolem nás jsou lidé zužovaní strachem, obavami, NEJISTOTOU. Informací máme dost, ale často jsou protichůdné, nedávají jasné odpovědi, stojí nás spoustu energie se v tom všem vyznat. Skoro by se dalo říct, že čím víc informací máme, tím víc NEVÍME. Chtělo by se vykřiknout „Vím, že nic nevím!“  Často se snažíme vyřešit NEJISTOTU a NEVÍM vyhledáváním dalších a dalších informací, ale nakonec nás to paralyzuje. Co s tím?

Jedna z možností je obrátit se do minulosti k našim zkušenostem (nebo zkušenostem našich kamarádů, rodičů, partnerů). Tohle už se stalo a víme, jak to dopadlo! Hurá! Uděláme to zas! Jenže – zeptejte se lidí, co pracují s akciemi, ti Vám jistě připomenou notoricky známou poučku, že historická výkonost akcie nezaručuje její výkonost v budoucnosti. Zkrátka co fungovalo v minulosti nemusí fungovat zas.

Další možností je opakovat to, co děláme pořád. Je to bezpečné. Tohle přeci známe. Proto máme tak rádi pravidla, řád, opakování minulého. Proto například máme tak rádi rytmický pohyb. Lidé se v těžkém stresu často rytmicky pohybují, ukolébávají se – uklidňuje je to. Cítíme se dobře, když děláme to, co dobře známe, co jsme dělali mockrát. Pak dokážeme odhadnout výsledek. Opakování, rituály, dobrá znalost – to tlumí NEJISTOTU.

Takže pojďme dělat pořád dokola to, co známe, co jsme dělali v minulosti a problém je vyřešen! Žádné NEVIM a NEJISTOTA! Jsem v pohodě! Proboha, kdo si přeje pokrok, změnu, inovaci? My chceme bezpečí! Potřeba bezpečí je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb.

Trik je v tom, že vše kolem nás se mění a staré postupy nemusí fungovat. V obchodě přichází konkurence, ve vztazích krize, musíme hledat nové cesty. Taky se říká, kdo chvíli stál, stojí opodál. Četl jsem citát, že úspěšný je ten, kdo se dokáže měnit rychleji než jeho okolí. Jenže změna je spojena s NEVÍM a NEJISTOTOU. Tak co s tím?

Informace nám často nepomohou. Nad vnějším prostředím nemáme kontrolu. Tak co změnit náš postoj? Co takhle udělat si z NEVÍM kamaráda. Co když to naše NEVÍM nám ukazuje, že jsme na správné cestě? Na cestě k novému a možná lepšímu. Ukazuje to, že nebudu opakovat staré chyby, že jsem se poučil. Lidi, co dokázali překonat NEVÍM a NEJISTOTU považujeme za hrdiny. Podívejme se například na všechny mořeplavce a cestovatele. Věděl snad Marko Polo, nebo Kryštof Columbus co bude na konci jejich cesty? Jak bude cesta vypadat? Jak dlouho na cestě budou? Co takhle stát se „cestovateli“ v našich životech? Vítat každé NEVÍM, protože jasně ukazuje, že jdeme kupředu, že tady jsme ještě nebyli. Zkusme nahradit NEJISTOTU zvědavostí. Co tam asi bude? Co se stane? Já vím, tohle není snadné, tohle nás většinou nikdo neučil. Úspěšní lidé si však tento postoj osvojili. Věří, že mají schopnosti a dovednosti, aby překonali nové výzvy, nebo, že si tyto schopnosti a dovednosti dokážou osvojit.

Ano, věřit si je jedna z podmínek ke zvládnutí NEVÍM a NEJISTOTY. Tenhle pocit se dá cvičit. Krůček za krůčkem si uvědomovat, co všechno jsme zvládli, co překonali. Je možné, že toho dokonce strašně moc víme! Jen si toho nevšímáme, nebo se nás naše prostředí snaží přesvědčit, že to není pravda. Prostředí na nás má velký vliv. Pokud nám bezprostřední okolí říká, „tohle nedělej“, „tohle nezvládneš“, „je to moc riskantní“, tak se nám bude mnohem hůř vydávat na cestu. Kdo však říká, že nemůžeme prostředí změnit – jenom je to zase změna…

Když to nezvládáme sami, je fajn mít po boku někoho, komu věříme, s kým můžeme diskutovat a s kým můžeme sdílet své myšlenky, obavy a NEJISTOTY. Někoho, kdo nám klade zajímavé a provokativní otázky, které nám otevírají nové obzory, nové pohledy na danou věc. Parťáka, na kterého se můžeme spolehnout. Podporuje nás, nenutí nám své názory, nepřebírá odpovědnost, nebere nám naše úspěchy, ale zcela nesobecky nám pomáhá jít naší novou cestou. Jenže kde ho najít? Jednou z možností je kvalitní kouč. Ten by vás měl provést údolím strachu a dostat vás na ten váš vrchol. Cesta k úspěchu, ať už pro vás úspěch znamená cokoli, je cestou zdolání obav a strachu z NEVÍM a NEJISTOTY. A kouč je ten, kdo Vás může na té cestě doprovázet.

Mgr.David Vala, MBA